„Ztrácíme ho!“ zaslechl jsem. Pak přišla krásná, barevná smrt. Viděl jsem dinosaury, Toma Cruise a Adama s Evou

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION, DOSTUPNÝ JE TAKÉ V RÁMCI KLUBOVÉHO PŘEDPLATNÉHO DENÍKU N

Petr Laštovka je jedním z těch, kteří se podívali smrti do tváře. Ve své nové knize Umřel jsem, ale už je mi líp popisuje svůj boj s rakovinou a používá u toho svůj typický morbidní humor. „Co je hrozný, je umírání. To nikomu nedoporučuju. Ale smrt jsem měl hezkou, barevnou,“ vypráví ve Studiu N. „Bylo to nesmírně příjemné setkání s fantaskním prostorem. Všude jsem viděl krásné bytosti, a když jsem měl tendenci otevřít oči, řekly mi: Když to uděláš, zemřeme,“ vzpomíná na svůj prožitek s klinickou smrtí.

Každý den si v této zemi vyslechne diagnózu rakoviny 250 lidí – proč je to ve společnosti stále tabu? Co se mu honilo hlavou, když se dozvěděl svou diagnózu? A jak se člověku přeskládají priority? Podívejte se na celý záznam. Možná se po této epizodě přistihnete, že se na svůj život díváte trochu jinak.