#orientalismus 08 Martin Hanker + Petr Jandáček: Zachraňme Tibet! Zachraňme? Tibet?

ANOTACE

V úvodní části představíme studentům dvě polohy orientalismu, které jsou pokládány za charakteristické vzhledem k Tibetu. První z nich je pohled na Tibet jako na bájnou duchovní zemi, studnici neznámé moudrosti zvanou Šangri-la, kterou v Tibetu viděli např. theosofové. James Hilton ji ve své novele Ztracený obzor zpopularizoval a dodnes do jisté míry přežívá v esoterice a New Age. V rámci tohoto stereotypu si z Tibetu odnášíme nějaké poznání. Druhým stereotypem je muzeum, jakási „země zastaveného času“ – zaostalé, barbarské a kruté místo. Tomu je nezbytné buď přinést světlo civilizace a modernity, nebo jej izolovat a citlivě konzervovat do podoby skanzenu. Takto Tibet viděli někteří představitelé britské koloniální správy a podobný obraz dodnes přežívá v oficiálním diskurzu ČLR. Po krátké reflexi eseje G. Dreyfuse reagující na Lopezovu aplikaci Saidova orientalismu na tibetské prostředí se budeme věnovat exkurzu do vizuální antropologie. V závěru si ukážeme na příkladech uváděných Clare Harris, jak vnímání Tibetu mohlo ovlivnit vizuální materiál, který v a o Tibetu vznikal.

 

LITERATURA

• Dreyfus, Georges. 2005. “Are We Prisoners of Shangrila? Orientalism, Nationalism, and the Study of Tibet.” Journal of the International Association of Tibetan Studies 1 (October 2005): 1–21.
• Harris, Clare. 2012. The Museum on the Roof of the World. Art, Politics, and the Representation of Tibet. The University of Chicago Press: 26-27 (the case of Gloucestershire gau) a 121-122 (the case of Taktsang nuns photo).

 

DALŠÍ ČETBA

• Bharati, Agehananda. 1974. “Fictitious Tibet: The Origins and Persistence of Rampaism.” Tibet Society Bulletin 7: 1–11.
• Coleman, James William. 2001. The New Buddhism. The Western Transformation of an Ancient Tradition. Oxford and New York: Oxford University Press.
• Hilton, James. 1933. Lost Horizon. Macmillan.
• Hladíková, Kamila. 2013. The Exotic Other and Negotiation of Tibetan: Representation of Tibet in Chinese and Tibetan fiction of the 1980s. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
• Hopkirk, Peter. 1982. Trespassers on the Roof of the World. The Race for Lhasa. John Murray.
• Kolås, Åshild. 2007. Tourism and Tibetan Culture in Transition. A Place Called Shangrila. London and New York: Routledge.
• Lopez, Jr., Donald S. 1999. Prisoners of Shangri-La. Tibetan Buddhism and the West. The University of Chicago Press.
• Lopez, Jr., Donald S., ed. 1995. Curators of the Buddha. The Study of Buddhism under Colonialism. Chicago and London: The University of Chicago Press.
• McMillin, Laurie Hovell. 2001. English in Tibet, Tibet in English: Self-Presentation in Tibet and the Diaspora. New York: Palgrave.
• Rozehnalové, Jana. 2003. “Obzor znovu nalezený - bádání o vysněném Tibetu.” Sacra 1: 18–27.
• Shakabpa, T. W. D. 2010. One Hundred Thousand Moons. London: Brill.
• Sís, V. a J. Vaniš. 1959. Země zastaveného času. Praha: Mladá fronta.

 

INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU

V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.