Element Podcast

Punchline | Velikonoční ráno v zahradě // Lukáš Targosz

Týden, který změnil svět 3. - Každý dobrý příběh má pointu, a někdy i překvapivé vyvrcholení – punchline. Ježíšův příběh kulminuje na kříži. Tam dochází k Ježíšově vyvýšení, vypořádání se s hříchem, trojský kůň ďáblovu království. To je pointou. Proto je poselství kříže tím nejdůležitějším. Vzkříšení z mrtvých je velice překvapivý „punchline“ – nikdo ho nečeká, a o to je to důležitější. To, co vypadá jako zásadní porážka a smrt nadějného snu, se stane úvodním dějem nového světa. Jedním z krásných obrazů kříže a vzkříšení je důraz na obnovenou zahradu. Ježíš totiž není advokát vytahující nás z právní propasti nazlobeného Boha, nebo bankéř nabízející půjčku z nadbytku své spravedlnosti. Ježíš je zahradník kultivující vzkříšený život každému, kdo k němu přijde.

Na koni vždycky sedí nějakej týpek | Palmová neděle // Lukáš Targosz

Týden, který změnil svět 2. - V každém hlavním městě najdeme stejnou sochu: kůň, týpek na něm, meč, a na všem holubí trus. Všechny tyto sochy mají vytvořit vzpomínku na vojenskou sílu a velká vítězství. Na Boha a jeho proroky ovšem koňská síla armády dojem nedělá. Ve svém pohrdání proti chlápkům na koních jsou proroci podobni novodobým holubům. Ano, přesně těm, co kálejí na hlavy mocných králů a generálů. Palmová neděle je výzvou, prorockým odsouzením a výsměchem všem týpkům, co sedí na vítězných koních! Ze západu přijíždí na válečném koni guvernér Pilát s přehlídkou zdrcující římské válečné mašinérie, která je vždy připravena ukřižovat své odpůrce. Z východu přijíždí na směšně vypadajícím oslátku Boží Mesiáš s poselstvím míru a alternativního království, které přijímá kříž a odpouští svým nepřátelům. Do kterého průvodu se připojíme?

Prolog | Hory a údolí // Lukáš Targosz

Týden, který změnil svět 1. - V dějinách se děly přelomové momenty na různých místech světa, přesto nemají takový globální dosah, jako jeden týden z Ježíšova života. Ježíšův život byl jedinečný a jeho odkaz dodnes ovlivňuje nejen svět, ale jednotlivě také každého, kdo s jeho příběhem přijde do styku. Téměř polovina všech evangelií popisuje týden, který změnil svět. Týden, který začíná Ježíšovým epochálním vjezdem do Jeruzaléma a končí jeho ukřižováním a zmrtvýchvstáním. Tento týden má svůj duchovní prolog. Je to událost, která přímo vede k onomu slavnému příjezdu do Jeruzaléma na Palmovou neděli. Jsou jim události, které se staly na hoře, které přezdíváme Hora proměnění, a v údolí pod touto horou.

Posvátnost a naplnění času // Lukáš Targosz

Work / Life / Spirit 3. - Na začátku série jsme mluvili o Ježíšově pozvání k odpočinutí pro upracované a unavené. Když si necháme nasadit Ježíšovo jho, sladíme s ním rytmus a najdeme odpočinutí. Jak to ovšem vypadá? Možná pomůže příklad šabatu. Jedná se o židovský zvyk dodržování svatého dne odpočinku. Tento princip byl součástí Desatera přikázání, které obdržel Mojžíš od Boha. Přikázání o šabatu pevné, naléhavé a povinné. Důvodem je vnitřní smysl šabatu: Jedná se o posvěcování času. Pro Židy se praxe šabatu stává tou nejdůležitější. Jenomže, pro mnoho z nich se z dobrého přikázání, ze životodárného principu nestal životní styl, ale náboženská povinnost. To se projevovalo zákonickou tvrdostí v dodržování sabatu, a jedním z nejčastějších třenic s Ježíšem, ať už se to týkalo jeho uzdravování v sobotu, nebo třeba přípravou pokrmu. Ježíš se ovšem vymezuje proti šabatu z konkrétního důvodu: Tvrdí, že on sám je naplněním šabatu.

Rytmus svobody a zodpovědnosti // Lukáš Targosz

Work / Life / Spirit 2. - Jeden z důvodů, proč tolik tápeme s orientací duchaplného života, je určitý zmatek v tom, co má být vlastně v centru života. Zaměňujeme Ježíše jako osobu s křesťanstvím, Biblí nebo církví. S Ježíšem máme vztah, křesťanství je náboženství, které tomuto vztahu dává formu, a žijeme ho v komunitě církve. Komunita církve dodává rámec a rytmus duchaplnému člověku, který má vztah s Bohem, a to ovlivňuje jeho chápání Bible, ale také jeho čas. V centru našeho života může ovšem být jen Ježíš, ale ne nic jiného. Problém řady křesťanů spočívá ve snaze do středu svého života nacpat něco navíc. Mohou to být skvělé věci, jako je právě Bible, církev nebo křesťanství. Jsou důležité,  pomáhají vztahu, že mu dávají formu a rytmus – nikdy ho ale nemohou nahradit. O co horší ovšem je, když do svého středu ke Kristu vkládáme něco zcela neužitečného?