Plejtvák, bysty, výstřely… už 200 let.
Jak hladomor a šlechta zrodily naše největší muzeum. Jak jej drtily dvě ušlápnuté normalizace. A proč je ani dnes nenahradí žádné ZOO.
Národní muzeum slaví v letošním roce dvě století existence. Za tu dobu vystřídalo různé názvy, několikrát se stěhovalo, aby posléze našlo sice důstojný stánek, ale jak se v budoucnu ukázalo na dost neklidném místě. Nejméně dvakrát se na budovy muzea střílelo, jednou bylo zasaženo náletem. A opakovaně se muselo bránit d...
Plejtvák, bysty, výstřely… už 200 let.
Jak hladomor a šlechta zrodily naše největší muzeum. Jak jej drtily dvě ušlápnuté normalizace. A proč je ani dnes nenahradí žádné ZOO.
Národní muzeum slaví v letošním roce dvě století existence. Za tu dobu vystřídalo různé názvy, několikrát se stěhovalo, aby posléze našlo sice důstojný stánek, ale jak se v budoucnu ukázalo na dost neklidném místě. Nejméně dvakrát se na budovy muzea střílelo, jednou bylo zasaženo náletem. A opakovaně se muselo bránit dobovým politickým rozmarům. A také na vlastní půdě zažilo řadu sporů o historické osobnosti či o své vlastní zaměření. Vedle toho však je od počátku po dnešní dny dílem lidí, kteří byli nadšeni vědou i její prezentací. Na jeho počátku stanuli šlechtici a jejich soukromé sbírky, posléze podobu muzea určovala řada mimořádných osobností, z nichž nad jiné se na jeho charakteru podepsal František Palacký. Dnešní Národní muzeum počtem oborů i počtem svých samostatných muzeí nemá téměř ve světě obdoby. A v jeho sbírkách a depozitářích najdeme vyhynulé exotické druhy i desítky sošek komunistických funkcionářů domácí provenience.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/218411058220007/
View more