Kdyby Miladu Horákovou nepopravili komunisté, dnešní konzervativci by ji pokládali za svého nepřítele

„Věřím, že se feministkou člověk rodí, tak jako konzervativcem, radikalistou nebo pokrokovcem.“ To jsou slova Milady Horákové. Málo se ví, že Milada Horáková byla významná feministka. Již jako studentka začala pracovat v ženském hnutí, jehož hlavními představitelkami byly členky národně socialistické strany Františka Plamínková, Fráňa Zemínová, Růžena Pelantová a další. Řada dnešních konzervativců, kteří vyvěšují její fotografii s nápisem „Zavražděna komunisty“, by ji už tak neoslavovala, protože by patřila do tábora zastánců genderové ideologie a byla by tedy jejich kulturním nepřítelem.

Počátky feminismu spadají už do druhé poloviny 19. století, kdy se začaly v Evropě objevovat požadavky volebního práva pro ženy. V Habsburské monarchii mohla za určitých podmínek volit do říšské rady i malá část žen, které vlastnily velkostatek. Ovšem musely volit pomocí prostředníka. Ještě předtím, než české ženy získaly aktivní volební právo, mohly za určitých podmínek kandidovat do zemského sněmu. První ženou, která uspěla a stala se první zvolenou poslankyní, byla v roce 1912 spisovatelka Božena Viková-Kunětická.