Mýtus o našich demokratických tradicích musel nakonec zachraňovat Hitler!

Mnichovskou dohodou přišlo Československo o téměř 30 000 čtverečních kilometrů území, na kterém žilo 3,75 milionu lidí. Státnímu útvaru, který tak vznikl, se říká Druhá republika. Představitelé tohoto státu tvrdili, že je třeba se poučit z chyb První republiky. Místo mnoha politických stran proto zůstaly jen dvě. První byla pravicová Strana národní jednoty, kde se pod vedením agrárníků sjednotily občanské strany a část národních socialistů, jako opozice pak vznikla Národní strana práce složená ze sociálních demokratů a levého křídla národních socialistů. Program Strany národní jednoty byl inspirován korporativistickým programem italských fašistů. Důraz byl kladen na poslušnost jedince vůči státu, tedy se prosadil nacionalistický kolektivismus. Byl také značně umenšen význam parlamentu, protože přijatý zmocňovací zákon umožňoval vládě a prezidentovi vládnout bez parlamentu. Národní shromáždění se pak už ani nesešlo. Totalita nebyla vnímána jako něco nutně negativního. Místo demokratického státu tak vznikl autoritativní národní stát. To vyvrcholilo v únoru 1939, když se Strana národní jednoty prohlásila za výhradní nositelku vůle národa, tedy něco podobného, co udělali později komunisté s uzákoněním vedoucí úlohy strany. Pro Národní stranu práce jako opozici pak už nebylo místo. Parlament nefungoval už dávno. Stát tak mířil k vládě jedné strany a víceméně totalitnímu režimu. Naši pověst národa oddaného demokracii tak zachránil Adolf Hitler, který zemi v březnu 1939 obsadil a fakticky zabránil tomu, abychom se sami znemožnili. Takže se můžeme dál honosit svými demokratickými tradicemi.